Příběhy civilizační volby mezi Západem a Východem skrývají rozpad současné bulharské společnosti.
Ognian Kasabov
Tento článek byl zveřejněn na webových stránkách bulharské organizace KOI (Kolektiv pro společenské intervence) a je pokusem o kritické a vyvážené zamyšlení nad tím, co italský intelektuál Roberto Savio nazval „sebevraždou rozumu“.
Média tvrdí, že válka není časem pro nuance, ale pro zaujímání postojů. Ruská agrese proti Ukrajině nadále vyhrocuje postoje po celém světě. Hranice se přitvrzují. Věci, které se donedávna zdály být jen možností, a to ještě krajní, začínají vypadat jako jediná možnost. Mosty hoří, odhodlání roste.
Konkrétní obrysy polarizace v Bulharsku však hovoří pouze o politické patové situaci. Vášně kolem pomníku Třetího ukrajinského frontu v Sofii jsou jen pasáží v neúprosném crescendu šaškáren (hovoří se o jakési válce dvou táborů – protiruského, který chce pomník sovětské armády pomalovat či „napadnout“, a proruského, který pomník před útočníky brání – pozn. překladatele). Již několik měsíců jsme ohlušováni tím, že jsme se „civilizačně rozhodli“ být součástí Evropy, nebo naopak tím, že mezi Bulharskem a Ruskem existuje nerozborné pouto.
Naše společnost je zapletena do střetu identit, problematického nejen pro svou intelektuální a historickou nesoudržnost, ale přinejmenším také kvůli nebezpečí prohloubení nemocí, které ničí naši zemi.
Read More »